Abstrakt
Článek zasazuje výzkum diachronní proměnlivosti jazyka do širších souvislostí moderních teoretických směrů i nevých empirických metod. Zdůrazňuje jednak význam socio-kognitivního uchopení jazykové struktury a hledání kognitivně obhajitelných vysvětlení pro reorganizaci gramatických i lexikálních systémů, a zamýšlí se nad přínosem kvantitativních metod při studiu neúplně dochovaného jazykového materiálu.