Abstrakt
Posynodální exhortace papeže Františka Amoris laetitia není v novodobé historii prvním magisteriálním dokumentem, který se věnuje tématu manželství a rodinného života a problematickým otázkám spojeným s tímto tématem. Papež vychází z textů svých předchůdců a z podkladů připravených biskupskou synodou o rodině, a přesto přichází s novými přístupy.
Z některých reakcí na exhortaci by se mohlo zdát, že se papež dokonce závažným způsobem odchýlil od tradičního učení církve. Znovu se klade otázka po hranicích kontinuity magisteriálního učení a možných změn v nauce a životě církve.
Znamená kontinuita jen stálé opakování téhož a diskontinuita zásadní rozchod s předchozí tradicí? Zkušenost církve ukazuje, že potřebný rozvoj nauky reagující na dějinný vývoj nejen neznamená ztrátu autenticity hlásané víry, ale naopak je jejím nutným předpokladem.