Abstract
125 výročí smrti slavného internisty Otto Kahlera (1849-1893) nabízí příležitost připomenout, že jeho rod se všemi kořeny předků hluboko zapuštěnými v Čechách obohatil v 19. a 20. století dějiny medicíny řadou pěti pozoruhodných lékařů ve čtyřech po sobě jdoucích generacích. První generaci zastupuje Ottův otec Josef Kahler (1810-1870), čtvrté z 15 dětí sedláka ve Velké Vsi u Broumova v severovýchodních Čechách.
Vystudoval Lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1838), pracoval jako chirurgický praktikant a asistent v pražské porodnici, jako docent (1844) ohlašoval přednášky z akologie a desmaturgie (1844-1846). Poté se stal policejním a soudním lékařem (1845) a od roku 1846 působil jako "ranlékař" Zemské trestnice a Zemské donucovny a polepšovny až do náhlé smrti během schůze dobročinného spolku (1870) krátce předtím, než syn Otto dostudoval otcovu pražskou alma mater (1871), aby vyzrál v průkopnickou osobnost, jejíž jméno zůstává trvalou součástí synonyma mnohočetného myelomu.