Cíl práce: Cílem práce bylo zjistit, zda vyšší zastoupení v literatuře popsaných komplikací u dlahové a intramedulání osteosyntézy zlomenin klíční kosti je natolik vysoké, že může některou z těchto metod diskreditovat. Materiál a metody: Od července 2007 do března 2016 bylo provedeno 151 osteosyntéz zlomenin diafýzy klíční kosti u 149 pacientů (106 mužů, 43 žen).
V souboru byly zastoupeny jak dlahové tak intramedulární techniky. Sledování probíhalo 12 měsíců, bylo dokončeno u 125 pacientů (91 mužů, 34 žen).
Věkové rozmezí pacientů bylo mezi 9 a 74 lety. Pooperačně byla ihned zahájena rehabilitace bez zátěže končetiny do 90 o abdukce po dobu 3 týdnů, dále pak v plném rozsahu.
Zátěž byla volena dle RTG nálezu. Hodnocen byl počet komplikací, včetně selhání osteosyntézy.
Výsledky: Nějaký typ komplikace v celém spektru (diskomfort po operaci, infekt, selhání osteosyntézy, pakloub) se vyskytl u 37 pacientů (29,6%), k selhání osteosyntézy došlo u šesti z nich (4,8%), vždy do 6 měsíců po operaci. Pozdější selhání nebylo nezaznamenáno.
Statisticky významný rozdíl byl zaznamenán pouze při porovnání diskomfortu pacientů po jednotlivých operačních metodách v neprospěch intramedulární osteosyntézy (<0,001). Diskuse: Převaha "diskomfortu" u nitrodřeňové fixace byla na vrub dráždění měkkých tkání prominujícím okrajem materiálu.
Po jeho odstranění byly výsledky obou metod z pohledu počtu komplikací srovnatelné. Jako pravděpodobné příčiny selhání osteosyntézy byly ve všech případech identifikovány buď nevhodná indikace jednotlivých metod osteosyntézy, nebo technicky špatné provedení operace.
Závěr: K selhání osteosyntézy došlo vždy v důsledku chyby v indikaci nebo v technice provedení osteosyntézy. Intramedulární osteosyntéza je indikována u jednoduchých dvojúlomkových zlomenin.
Dlahovou osteosyntézu je možné použít u víceúlomkových zlomenin. V rámci předoperačního plánování je nezbytné zvolit vhodnou metodu dle typu zlomeniny a při operaci dodržovat základní principy.