Článek se zabývá diachronním vývojem postavení posesivních adjektiv v češtině vzhledem k řídícímu jménu ve staré a střední češtině. Zároveň je cílem práce představit jeden ze způsobů analýzy komplexních jazykových dat.
V analýze vycházíme ze synchronní generalizace ohledně postavení posesoru, která spojuje monolexémové posesory stojící vysoko na hierarchii životnosti a referenčnosti s prenominální pozicí. Ze staro- a středněčeských textů jsem vytěžili 1417 posesivních adjektiv, která jsme anotovali s ohledem na řadu sémantických a syntaktických proměnných.
Vztah těchto proměnných a postavení posesoru jsme testovali pomocí metody klasifikačních stromů a náhodných lesů. Výsledky nejsou ve shodě se synchronní generalizací.
Toto zjištění interpretujeme s pomocí dvou frekventovaných, lexikálně částěčně obsazených konstrukcí, N Kristův a syn N-ův. Docházíme k závěru, že pravidelnosti v datech můžou být vysvětleny jako interakce mimojazykových sociokulturních faktorů s efekty frekvence a podobnosti.