Abstrakt
Georg Simmel ovlivnil svým pojetím formální sociologie řadu dílčích oblastí sociologického bádání. Jedním z oborů, které jsou v návaznosti na jeho dílo v posledních desetiletích rozvíjeny, je sociologie důvěry.
Simmel pojímá důvěru jako sociální formu, která může v různých sociálních kontextech nabývat mnoha rozmanitých podob (Simmel 1950). Soudí, že se jedná se o "spojnici mezi věděním a neznalostí" (Simmel 1950: 318), tedy že "namísto abychom věděli, co nějaká osoba učiní ... nebo řekne, vkládáme v druhého důvěru" (Frederiksen 2012).
Cílem příspěvku bude prodiskutovat Simmelovo pojetí důvěry ve vztahu k alternativní praxeologické koncepci důvěry jako fundamentální podmínky sociálního života, inspirované Haroldem Garfinkelem (1963) a pozdějšími výzkumy v oblasti etnometodologie a konverzační analýzy. Představím koncept praktické důvěry, který respecifikuje sociologické téma "důvěry" skrze její ukotvení na úrovni rutinní a praktické konstituce uspořádaného a srozumitelného charakteru jednání jakožto lokálně a endogenně uskutečňovaného.
Náš přístup zdůrazňuje úzkou souvislost mezi praktickou důvěrou a koordinací jednání, stejně jako vazbu k praktické pozorovatelnosti sociálních fenoménů v reálném čase. Ačkoliv je Simmelovo pojetí (intersubjektivní) důvěry v jistých ohledech blízké našemu vlastnímu pojetí, ukážu, že zůstává spíše na povrchu sociálních fenoménů, aniž by umožňovalo odhalit konkrétní a specifické fundamenty situovaného jednání.