"To jsme všechny měly ten pocit: musíme se toho zbavit, musíme na to zapomenout." Reflexe připomínání holocaustu v rozhovorech s česko-slovenskými přeživšími
Abstrakt
Během posledních několika dekád vznikly desetitisíce audiovizuálních interview zaměřených na reflexi událostí holocaustu. Archivní sbírky těchto nahrávek poskytují unikátní pohledy na minulost prostřednictvím vyprávění osob, které genocidu přežily.
Naznačují i jejich osobní stanoviska, názory a postoje v okamžiku natáčení rozhovoru. Kromě jiného lze v těchto materiálech zkoumat různé způsoby, jimiž se samotní pamětníci staví k poválečnému připomínání holocaustu.
V této kapitole předkládám základní rámec pro uchopení tématu připomínání a vzpomínání na holocaust, který vyvstal z analýzy vybraných archivních rozhovorů. Poválečnou komemoraci je třeba chápat jako součást nově vznikající sociální identity přeživší/ho holocaust.
K atributům této identity patří zejména zakoušená odlišnost zkušenosti druhé světové války, vedoucí k zaujímání rozličných přístupů vůči vyprávění o vlastních válečných prožitcích, jehož motivace také podléhá postupným proměnám. V tomto kontextu se z vyprávění přeživších vynořují tři základní komemorativní rámce: (1) osobní dimenze; (2) kolektivní dimenze; (3) veřejná dimenze.
V průsečících obecných rámců se nacházejí rozmanité komemorativní aktivity (např. psaní, setkávání přeživších, připomínkové akce). K ilustraci hlavních rysů tématu využívám v textu úryvky z audiovizuálních nahrávek rozhovorů, přičemž také naznačuji některá metodologická omezení práce s archivovanou orální historií.