Publikace na Pedagogická fakulta |
2017
Abstrakt
Příspěvek pojednává o opětovném kontaktování respondentů z let 2011/12, kdy byly provedeny rozhovory zaznamenávající skončení užívání stimulancií bez odborné pomoci. Hlavním podnětem pro další navázání spolupráce byl fakt, že si respondenti v prvních vyprávěních ponechávali možnost pro navrácení se k užívání.
Ke konci roku 2016 byly "druhé" rozhovory provedeny s pěti (ex)uživateli. Nejen na základě analytické práce s rozhovory se začíná objevovat značné množství otázek.
Kupříkladu zda opětovné setkání pojmout jako: nástroj pro určení, co daný respondent dodržel a v čem "lhal"; zda je možné napříč příběhy shledat styčné body vedoucí k úzdravě jedince; nebo nakolik k nám skrze druhý příběh promlouvá tentýž člověk jiným "hlasem"?