Poruchy polykání u pacientů s diagnózou Huntingtonovy nemoci - možnosti léčebně rehabilitační intervence
Abstrakt
Huntingtonova nemoc (HN) představuje autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění s infaustní prognózou. Podstatou nemoci je poškození určitých nervových systémů mozku (především bazální ganglia a kortex), které začínají postupně odumírat.
Onemocnění může začít v každém věku, nejčastěji se však HN manifestuje mezi 35-40 rokem života. V průběhu 10-15 let progrese vede k úplné závislosti pacienta na péči jeho okolí.
I přes to, že se jedná v současné době o stále ještě nevyléčitelné, smrtelné onemocnění, lze nemocným významně pomoci, např. v příspěvku diskutovanými možnostmi rehabilitace. Hlavní cíl rehabilitace spočívá v ovlivnění projevů a funkčních problémů, které se u každého pacienta projevují zcela vlastním způsobem.
Výrazné patologické změny HN jsou patrné v oblasti motoriky, kognitivních funkcí a v oblasti chování. Méně zřetelné jsou však stejně závažné poruchy dechových a orofaciálních funkcí.
Pro fyziologické polykání je zásadní velmi citlivá neuromotorická koordinace v oblastech dutiny ústní, hltanu, hrtanu a jícnu. U HN je významným problémem právě koordinace fonace a respirace.
Obtíže s dýcháním, opakované záněty horních cest dýchacích, změna hlasu, zahlenění, vícečetné polykání jednoho sousta, váznutí potravy v krku, zvýšená salivace z důvodu špatného polykání, kašel před polknutím, v průběhu a po polknutí jsou rizikové faktory dysfagie, které mohou vést k tachyfagii. Autoři příspěvku na příkladu dvou kazuistik zmiňují pozitivní vliv fyzioterapeutické intervence na poruchy polykání a tím i na zlepšení kvality života pacientů.