Abstrakt
Během vlastního bádání o životě konkrétní romské rodiny (J. Ištvana z Bořitova) a její postupné integraci do vesnického společenství v průběhu 20. let 20. století jsem identifikovala jeho jmenovce, A.
Ištvana, jako romského legionáře, narozeného v Jihlavě, ale s domovskou příslušností v Knínicích-Bohusoudově. Do legií vstoupil v Itálii začátkem roku 1918.
Postupně se mi podařilo odhalit a ověřit další legionáře romského původu - i oni se vstupem do Československého dobrovolnického sboru (později tzv. legií) zapojili do tzv. velkých dějin a pomohli tak zviditelnit touhu Čechoslováků po samostatnosti. V řadách legií bojovali, trpěli, ale zažívali i pocty.
Po válce jim byly přiznány zásluhy a dosáhli různých hodností a ocenění, přesto se většině z těch, kteří byli dosud identifikováni, nepodařilo v dalším životě uspět a vymanit se z kategorie "cikán" - jak oni, tak i jejich rodiny se stali oběťmi romského holocaustu. Příspěvek přináší vybrané poznatky z dosavadního bádání: analýzy vybraných osobních spisů a zjištění o dalších osudech několika těchto legionářů.
Soustředí se především na stopy po aktérství těchto romských mužů a jejich snahách po vlastní emancipaci. Ty vyplývají např. ze zachovaných dopisů, v nichž romští legionáři z italské divize žádají o vyplacení pojistek, které při vstupu do legií uzavřeli.
V nich popisují nejen svou poválečnou situaci, ale nachází se v nich i rozčarování z poválečného vývoje legionářského hnutí. Zároveň v bádání sleduji stopy, jak bylo o jejich romském původu v dobových dokumentech referováno (popř. jak byl jejich původ zamlčován) a s jakými intencemi.
Dobový kontext mi poskytly vybraná legionářská literatura, literatura z oblasti dějin Romů a vlastní bádání v archivech.