Studie zachycuje vývoj klášterní historiografie, tedy historickými spisy, které byly napsány v klášterech a kanoniích a zabývaly se převážně jejich vlastními dějinami, v českých zemích vee středověku a sleduje jednotlivé fáze jejich vývoje. V nejstarším období (11.-12. století) se historiografickou činností zabývali řeholníci benediktinských klášterů (Mnich sázavský, Hradištsko.opatovické anály, ve 13. století Břevnov, ve 14. století opatovický opat Neplach).
V první čtvrtinš 13. století k nim přitupují premonstráti (milevský opat Jarloch), od konce 13. stoleetí cisterciáci (Kronika Žďárská, Kronika zbraslavská). Okrajová je historiografická činnost dominikánů.
Ve druhé polovině 14. století se objevuje první spis františkánský. Vývoj klášterní historiografie přerušioa husitská revouce.
Hlavním nositelem klášterní historiografiecké činnosti ve druhé polovině 15. století byli františkáni-observanti.