Abstrakt
Spolehlivá diagnóza poruchy osobnosti je pro doporučení vhodného uspořádání péče o dítě velmi důležitá. Stanovení spolehlivé diagnózy poruchy osobnosti je nicméně zatíženo řadou obtíží vyplývajících jak z problematiky diagnostiky a klasifikace poruch osobnosti, tak ze specifik vyšetření rodičů zúčastněných v opatrovnických sporech.
Zvolský a Pavlovský ve své kapitole učebnice psychiatrie uvádějí, že při hodnocení osobnosti se vychází především z klinického vyšetření, z anamnestických dat. V opatrovnických sporech však musíme počítat s tím, že posuzovaný se snaží udělat co nejlepší dojem, podat o sobě a sv ém chování co nejpříznivější, eventuálně i zkreslené či nepravdivé informace.
Platí obecně, že objektivní informace o chování v delším časovém úseku jsou nejspolehlivější metodou posouzení osobnosti. Spolehlivě doložit naplnění všech kritérií nutných pro diagnózu specifické poruchy osobnosti podle MKN-10 je v běžné praxi často obtížné.
Panuje shoda, že porucha osobnosti závažně negativně ovlivňuje výchovné schopnosti rodiče. Literatura pak doporučuje asistovaný styk, jeho důsledné monitorování.
Opatrovnické spory představují zvláště náročnou osobní a sociální situaci. Nejzávažnější problém, který ohrožuje zdraví a prosperitu dětí, je rodičovský konflikt.
V případě, kdy rodič trpí poruchou osobnosti, je konflikt pravidlem. Zájem rodičů o kontakt s dětmi musí být respektován, ale až "v druhé řadě".
Projevy tohoto zájmu nesmějí děti ohrožovat. V případě, že je uspokojivě doloženo, že asistovaný styk neprobíhá či probíhá neuspokojivě (tak, že není ku prospěchu vztahu rodiče a dítěte, eventuálně dítě poškozuje.), je namístě zvážit zákaz styku rodiče s dítětem, resp. doporučit ho.
Problémy, které pro posouzení výchovných schopností rodičů a doporučení uspořádání péče představuje porucha osobnosti, nemusejí být předmětem odborné diskuse v případě, kdy je jasně doložené, že jednání rodiče narušuje zdraví a prosperitu dítěte. V takovém případě je namístě doporučit asistovaný styk či zákaz styku.