Morfologická produktivita v diachronní perspektivě: příklad sufixů -mento/-zione ve staré italštině od 13. do 16. století
Abstrakt
Tento článek se zabývá morfologickou produktivitou v diachronní perspektivě, zejména otázkou kvantitativního vyhodnocení produktivity v daném časovém intervalu. Článek aplikuje Baayenův (1992; 2001; 2008) korpusově založený přístup, který definuje kvantitativně pojatou produktivitu jako pravděpodobnost, že se v dostatečně velkém korpusu budou nacházet stále nové typy, a ukazuje vývoj dvou konkurenčních sufixů -mento a -zione ve staré italštině od 13. do 16. století. Na základě čtyř individuálních korpusů, vytvořených z dat textů LIZ 4.0 (Letteratura Italiana Zanichelli), je pro každý diachronní úsek vyhodnocena produktivita obou sufixů; toto vyhodnocení ukazuje, že sufix -mento zůstává konstantní, zatímco sufix -zione je diachronně proměnlivý.
Kromě interpretace této situace se článek snaží postihnout některé technické aspekty kvantitativního přístupu, jako je použití modelů LNRE (implementovaných v balíčku zipfR, v nástroji určenému pro lexikální statistiku v programu R, srov. Baroni - Evert, 2006; Evert - Baroni, 2007; Baayen, 2008). Článek také poukazuje na některá známá omezení a restrikce, jež jsou s kvantitativními analýzami diachronních korpusů spojené.