Glosy historické Martina Nodla (LXVII) O únoru 1948 a ztrátě historické paměti, Courtrai 11. července 1302 a Pozemských mocnostech
Abstrakt
Recenze knihy Xavier Hélary Coutrai 11. července 1302 a recenze knihy Michael Burleigh Pozemské mocnosti. Hélaryho metoda je jistě legitimní a čtenářsky jednoznačnější než komplikované Dubyho uvažování.
Ve svém pojetí se však přece jen až tolik neliší od starších historiků bitvy u Courtrai, které Hélary za jejich přístup vehementně kritizuje. V konkrétních případech autor líčení jednotlivých kronikářů spíše jen komentuje, než aby zkoumal jejich autorské intence.
Tím se ale poněkud odchyluje od svých premis. Nejvíce je to patrné ve stěžejní kapitole nazvané Poslední útok.
V ní totiž po mém soudu autoritativně rozděluje líčení jednotlivých kronikářů na důvěryhodné a nedůvěryhodné a sám vypráví příběh, který si ve skutečnosti na podkladě pramenů, s vírou v existenci "prapramene", sám zkonstruoval. ichael Burleigh rozhodně nepatří k historikům, kteří zahleděni do svého tématu po celý život bádají výhradně nad minuciózními tématy, bez ohledu na širší souvislosti. Burleigh je pravým opakem atomizace vědění a co nejužší specializace, která dominuje soudobému akademickému prostředí.
Jeho záběr je naopak velmi široký. Ve svých knihách je rozkročen mezi konec 18. a polovinu 20. věku, s výhledem do nedávné současnosti, jež se jen pozvolna mění v minulost.
V českém prostředí byl znám především jako historik "třetí říše", nazírané politicky, sociálně a kulturně. Studium dějin nacismu ho však přivedlo ke zkoumání totalitarismu, tedy ke studiu pojmu, jenž začal být před lety revizionistickými historiky zpochybňován jako neadekvátní, schematický a nevztažitelný na tak odlišné fenomény, jakými byly fašismus a bolševismus.