Metody měření vlivu nepodmíněného trestu odnětí svobody na recidivu (aneb přiřazujme pachatelům tresty náhodně) (2. část)
Abstrakt
Mnohé účely trestání počítají s efektivitou vězení (převýchova, inkapacitace či odrazení). Existuje paleta metod, jak tuto efektivitu zjišťovat.
Tento článek popisuje experimentální i kvaziexperimentální metody, které lze použít k analýze efektivity uvěznění, jejich výhody i nedostatky a rozebírá, které metody lze použít v České republice. Významná část je věnována popisu eticky přijatelného náhodného přiřazování trestů vybraným pachatelům, jako jediné plně spolehlivé metodě, kterou lze zjistit efektivitu nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Dále je v článku ukázáno, že trestní systém v České republice naplňuje podmínky pro realizaci přirozeného experimentu, který vzniká, když je větší množství případů náhodně přiřazené různě přísným soudcům. Článek je zakončen popisem kvaziexperimentálních metod, metod použitelných v důsledku amnestie z roku 2013 a zdůrazněním obecných limitací empirických právních výzkumů. Toto je druhá část článku.