Abstrakt
V praxi české sociální práci je reflexe tématem, s nímž jsou obeznámeni všichni, kdo ji využívají v rámci supervize. Jsou však pracoviště, kde z různých důvodů k této ani jiné organizované reflexi nedochází, a mají o ni zájem.
Pro ně je určen předložený text. Reflexivita v sociální práci by měla být na každé úrovni, kde reflexe probíhá, vždy primárně zaměřena na člověka, jeho potřebu pomoci, jeho potenciál změny a potenciál změny kontextu, v němž se nachází.
Skupina sociálních pracovníků, reflektující spravedlnost a reálnost dopadu určitého rozhodnutí na klientův život, se stává svou lidskou empatií i svědomím a potřebou "postarat se" o člověka, žádajícího sociální dávku či službu, hlavní garancí možné změny i spravedlnosti výsledku. A právě tomu v sociální práci slouží rozvinutá reflexivita.