Abstrakt
Příspěvek nastiňuje možnosti východisek post-metafyzického myšlení vývoje umění na základě interpretace dvou autorů (Jana Patočky a Gianni Vattima), kteří využívají jako bázi ontologii Martina Heideggera. Na několika studiích ukazuje Patočkovo inovativní využití Hegelových vhledů za hranicemi původního metafyzického systému a potenciál skrývající se v jeho vlastní fenomenologicky založené filosofii dějin.
Druhé část je věnována Gianni Vattimovi a jeho analýze ontologického statutu lidské existence a umění ve "věku obrazu světa", kdy se všechny metafyzické koncepce reality zhroutily a zbyly jen nesčetné příběhy. U obou autorů se rýsuje náznak postižení některých tendencí současného vývoje jako určitého neprogresivního výkyvu.