Abstrakt
Dynamický rozvoj paliativní péče je reakcí na technologický vývoj medicíny a demografické změny s ním spojené, které vedou ke zvyšování počtu chronických onemocnění v populaci. Ukazuje se, že multidisciplinární přístup v paliativní péči zaměřený na fyzické, psychosociální a spirituální problémy nejen zlepšuje kvalitu života nevyléčitelně nemocných a jejich rodin, ale mùže také významně prodloužit dožití pacientů.
V závěru života trpí psychiatrickými syndromy, jako je deprese, úzkost nebo delirium, až dvě třetiny pacientů. Jejich etiopatogeneze, diagnostika i léčba bývají významně ovlivněny pokročilým primárním onemocněním a jeho léčbou.
Standardnì užívané diagnostické nástroje nejsou často v těchto případech vhodné. Léčba může být ovlivněna jednak kratší prognózou a jednak mnohočetnou symptomatickou farmakoterapií.
Vzhledem k vysoké četnosti a komplexnosti psychiatrických syndromů v závěru života je spolupráce psychiatra s paliativním týmem velmi žádoucí.