Abstract
Přednáška se zaměřuje na praescriptio longi temporis a jeho vývoj v římském právu. Původně šlo o formu námitky a nabízelo další ochranu cizincům a držitelům provinční půdy, jež znevýhodnoňovala nedostupnost institutu vydržení.
Postupně se praescriptio longi temporis stalo obecně použitelným a bylo podstatně zreformováno východořímským císařem Justiniánem I., který jej připodobnil vydržení. Přednáška dále představuje praescriptio longissimi temporis, podobný institut původem ze 4. století.
Téměř načas nahradil vydržení i praescriptio longi temporis a byl rovněž reformován Justinánem. Hlavním cílem přednášky je popsat vývoj praescriptio longi temporis a prozkoumat jeho charakteristiky v různých obdobích.