Abstrakt
Latinské a české krátké textíky o starých babách, které ve druhé polovině 15. století opsal a sesbíral bibliofil a později augustiniánský kanovník Kříž z Telče, se zdají potvrzovat všechna známá klišé o osobách ženského pohlaví a pokročilejšího věku ve středověku. Staré baby jsou hádavé, vilné, směšné, ale také nebezpečné a je třeba se jich vyvarovat. (Hodné a cnostné vdovy, které si, společně se sirotky, vždy zaslouží naši pomoc, nebývají představovány ani zobrazovány jako staré.) Křížův sborník obsahuje, mimo jiné, vybrané verše z básně De vetula (O stařeně), kterou měl středověk v oblibě a neohroženě ji připisoval Ovidiovi.
Proč práv ě ony verše a ne jiné? A jak doplňují to, co píše Kříž o stařenách jinde? Kříž z Telče opisoval téměř vše, na co narazil, nelze tedy očekávat, že studium jeho opisů se složí v ucelený a jednoznačný obraz staré baby. Jeho opuscula přesto poskytují vhled do pozdněstředověkých klišé a commonplaces.
A zároveň potvrzují, že staré baby byly vhodným tématem ke komickému vyprávění.