Abstrakt
Existuje mlčení samo o sobě anebo je úzce vázané či jedině možné pouze ve vztahu k člověku? Zdá se, že je jasně podmíněné. Mlčení je možné pouze ve světě řeči.
Je kvalitou ticha, kterou vytváří člověk tím, že nehovoří, tedy absencí promluvy. Jistým ekvivalentem je také absence promlouvajícího.
Totiž i nepřítomnost člověka dovede vzbudit pocit mlčení, a to zejména tehdy, jestliže i v takovéto nepřítomnosti, chcete-li prázdnotě, jeho jistou přítomnost přesto naléhavě vnímáme. Tak je tomu v případě Velíškových obrazů prázdných stolů, prázdných křesel, prázdných židlí...
Skrývají zjitřené ticho pod věcným povrchem. Nejsou nové.
Jsou poznamenané užíváním. A právě to je jejich jazykem.
Právě tím k člověku zpátky poukazují. A právě tím v mlčení promlouvají.
Vypráví minulé příběhy, zasunuté kdesi hluboko v paměti, které však pokaždé dospějí do téhož místa - do jakési melancholie. Prázdnoty, kde nám uplynulé bere konkrétní slova ve prospěch mnohem sugestivnější mlčenlivé vzpomínky.