Abstrakt
Počátek 4. století představuje pro církev obrovskou změnu. Milánským ediktem (313) se křesťanství stává dovoleným náboženstvím (religio licita) a církvi se od římských císařů dostává mnoha privilegií.
Společenská situace křesťanů se značně mění a postavení služebníků církve, zvláště biskupů, získává i z hlediska civilního práva velkou prestiž. Současně se ale církev ocitá uprostřed vášnivých teologických diskusí, kdo je Kristus a jaké jsou vztahy mezi božskými osobami.
Zvláště na křesťanském Východě tento zápas o apoštolskou nauku, vedený především s ariány, ale také dalšími herezemi, zastínil v církvi vše ostatní. Není tedy divu, že u východních autorů začátku 4. století se objevuje poměrně málo reflexí služebného kněžství.
Nalezneme je u kappadockých otců, Basila a obou Řehořů, kteří na církevní službu začnou pohlížet prismatem asketických ideálů mnišského hnutí. Mnišsk é ideály jsou určujícím měřítkem také pro Jana Zlatoústého, který je autorem prvního spisu věnovaného přímo kněžství (De sacerdotio).
Poslední představovaný východní autor, Synesios z Kyrény, je dědicem antické vzdělanosti a filosofie, žákem alexandrijské filosofky Hypatie. Jeho ideál života a služby biskupa čerpá ještě více než u předchozích autorů z klasických zdrojů.
Křesťanský Západ je v tomto svazku zastoupen četněji. Jako první svébytný autor se vynořuje Hilarius z Poitiers, který díky svému exilu obohatil západní teologii o kontakt s východními autory.
Anonymní autor označovaný jako "Ambrosiaster" je pro změnu svědkem římského prostředí a svědčí o uspořádání i potížích římské církve 2. poloviny 4. století. Ambrož jako biskup významného císařského sídelního města Milána přinesl na Západ některé důrazy a asketické ideály, s nimiž se seznámil u kappadockých otců.
Shromáždil kolem sebe několik žáků - biskupů severoitalských měst, z nichž krátce představíme dva: Chromatia z Akvileje a Maxima z Turína. Jeroným zůstal mezi všemi uvedenými autory jako jediný presbyterem, navíc se v prvé řadě považoval za mnicha a vzdělance, který svůj život zasvětil Písmu, a přesto je i jeho pohled na kněžství, formovaný studiem Písma, v lecčem aktuální. Žádný jiný starověký autor neovlivnil západní teologii tolik jako Afričan Augustin, jehož spisy a osobní svědectví ukazují, jak nesnadné je v roli biskupa sladit všechny požadavky kladené na křesťana a biskupa.
Posledním autorem je Lev Veliký, jehož promluvy na výroční den biskupského svěcení poukazují na zvláštnost této služby.