Abstrakt
Hlavním patogenetickým mechanismem chronické žilní insuficience je zvýšení žilního tlaku a porucha krevního návratu žilami. Objektivní známky zahrnují varixy, otok a kožní změny, v nejpokročilejším stadiu bércový vřed.
Subjektivní projevy představují nejrůznější stesky na dyskomfort v oblasti dolních končetin, přičemž potíže se typicky zhoršují po delším stání či sezení, v horku, navečer. Léčba je komplexní a patří do ní režimová opatření a fyzioterapie, kompresní terapie, chirurgické a endovaskulární postupy a farmakoterapie.
Používána jsou farmaka z heterogenní skupiny tzv. venoaktivních léků. Ty jsou převážně rostlinného původu (flavonoidy, saponiny a jiné), případně polosyntetické či syntetické (kalcium dobesilát).
Jejich působením dochází ke zvýšení žilního tonu, snížení permeability kapilár, zlepšení lymfatické drenáže, přisuzuje se jim i hemoreologický efekt a protizánětlivé účinky. Doporučení k jejich použití se opírají o výsledky z metaanalýz, souhrnných přehledů a konsensy odborníků.
Nejvíce přesvědčivých dat je k dispozici o účinnosti a bezpečnosti mikronizované purifikované flavonoidní frakce. Ve stadiu bércových vředů byl prokázán též příznivý efekt sulodexidu a pentoxifylinu.
Venoaktivní léky jsou doporučovány k ovlivnění symptomů ve všech stadiích chronické žilní insuficience.