Abstrakt
V mnoha právních řádech světa je výzkum na lidském embryu in vitro omezen hranicí čtrnácti dnů (v České republice pouhých sedmi dnů) embryonálního vývoje, před jejímž překročením je nutné dané embryo zničit. V důsledku postupujícího vědeckého vývoje však probíhá živá odborná diskuse o možnostech prodloužení této doby.
Ustanovení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o biomedicíně přitom ukládá národním zákonodárcům povinnost zajistit odpovídající ochranu embrya, je-li v daném státě dovolen výzkum na embryích in vitro. Nabízí se tak otázka souladu principu časové hranice a jejího konkrétního nastavení s uvedeným ustanovením.
K zodpovězení této otázky bude nezbytné porozumět historickým okolnostem a účelu relevantní právní úpravy v systému ochrany lidských práv Rady Evropy i základním souvisejícím konceptům současné bioetiky