Abstrakt
Změny objemu i složení tělesných tekutin patří mezi zásadní a limitující parametry ve zdraví i v nemoci. Význam těchto parametrů nabývá na závažnosti s přibývajícím věkem.
V konceptu geriatrického pacienta jsou rozvraty vodního a minerálního metabolizmu příčinou oběhového selhání, centrálních mozkových příhod, dále instability, pádů, deliria. Organizmus sice umí v širokém rozmezí rovnováhy ve vnitřním prostředí odchylky kompenzovat, ale vždy jen po limitovanou dobu, a zejména ve stáří tato schopnost kompenzace klesá.
Udržení vodní a minerální rovnováhy ve stáří je komplikováno i polymorbiditou. Častý výskyt kardiovaskulárních chorob a omezení renálních funkcí ve stáří má za následek omezené kompenzační schopnosti a tento stav je nutné striktně respektovat. Vedle polymorbidity se ve stáří uplatňuje při vzniku poruch vodního a elektrolytového hospodářství i velmi častá polypragmazie ve farmakoterapii.
Sedativní léčba potlačuje i pocit žízně a to má za následek neobvykle rychlý rozvoj poruch vodní a minerální rovnováhy i po malých inzultech, jako jsou horečnatá onemocnění a drobné úrazy. Znalost odlišností diagnostiky a léčby vodních a iontových dysbalancí ve stáří nabývá stále větší důležitosti, zejména při rostoucím podílu starší populace ve společnosti.