Fyzická aktivita patří mezi základní a zároveň nejvíce podceňované léčebné metody nejen v léčbě diabetu 1. nebo 2. typu. Její význam je komplexní a jako jeden z mála skutečných léku působí na mnoha úrovních s minimem nežádoucích účinků.
Dochází nejen ke zlepšení kompenzace diabetu, ale především k ovlivnění dalších rizikových faktorů aterosklerózy, jako jsou například vysoký krevní tlak, dyslipidemie atd. Dlouho nebylo zcela zřejmé, jakými mechanismy je možné, aby tak relativně jednoduchá činnost jako pohyb měla tolik metabolických a dalších efektů.
Identikací myokinů, jejich cílových tkání a popsáním podrobných metabolických cest se v posledních třiceti letech podrobně objasňuje jejich efekt. Obvyklá doporučení 4060 minut pohybové aktivity o střední intenzitě obden jsou ve skute čnosti kompromisem mezi skutečným efektem a možnostmi, resp. naším očekáváním dodržení režimu ze strany pacienta.
Lepší je pravidelná aktivita minimálně 1x denně než obden o delším trvání. Důležitý je monitoring pohybové aktivity.
Při zvyšování intenzity je třeba mít na paměti, že pacient s diabetem a dalšími přidruženými onemocněními je rizikový z hlediska výskytu ischemické choroby srdeční. Při vyšších hladinách glykemie nemusí pohybová aktivita přinášet benefit, který od ní čekáme, nebo muže být dokonce škodlivá.
Plánování pravidelné pohybové aktivity u pacientů s diabetem tedy patří do rukou zkušených lékařů a postup je třeba modifikovat na základě vlastního monitorování.