Příčinou ztráty části nosu je nejčastěji onkologická resekce nebo úraz. Ostatní příčiny se vyskytují marginálně.
Základem diagnostiky je přesné určení rozsahu defektu jednotlivých vrstev stěny nosu - výstelky, skeletu nosu a kožního krytu. Klasifikování defektu nosu pak předurčuje následný rozsah a operační taktiku rekonstrukce.
Cílem rekonstrukce je dosáhnout dobrého funkčního a estetického výsledku. Evoluce rekonstrukce nosu sledovala 3 základní proudy - indickou plastiku z čela, italskou plastiku z paže a francouzskou techniku z tváře.
Z uvedených metod se nejvíce osvědčil koncept rekonstrukce paramediánním lalokem z čela. Za zakladatele moderní rekonstrukce nosu lze považovat 3 americké chirurgy - Millarda, Burgeta a Menicka.
Jejich práce z konce 20. století zásadně změnily koncept rekonstrukce nosu.