Abstrakt
V kontextu dostupných znalostí o obrovskobuněčných arteriitidách předkládá tato kasuistika úskalí diagnostiky temporální arteriitidy u 78leté pacientky a komplikovaný průběh její léčby. Glukokortikoidní terapie v adekvátní dávce nepřinesla očekávanou redukci zánětlivé aktivity, ani regresi klinických příznaků.
Po vyloučení ostatních možných příčin onemocnění byla po rozvaze indikována terapie tocilizumabem, který byl v této indikaci recentně schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Podání tohoto léku vedlo k výraznému zlepšení příznaků i laboratorních parametrů.
Pacientka byla posléze převedena na terapii peroráln ím metotrexátem za udržení remise symptomů i humorální aktivity. Závěrem je obecně diskutována problematika současných léčebných možností tohoto onemocnění.