V roce 1936 si Heidegger začal psát sebekritcké poznámky ke spisu Bytí a čas. Článek tematizuje Heideggerovu kritiku fenomenologie, kterou zasazuje do dobového kontextu novokantovství a psychologismu. Sám pak ospravedlňuje volbu fenomenologické metody ve spise Bytí čas tím, že fenomenologie skýtá nový způsob pohledu na tradiční filosofická témata a pro její dynamický, procesuální charakter.
Neúspěch svého počinu v podobě fragmentu Bytí a čas pak vydává za imperativ vydat se na novou myslitelskou dráhu v podobě spisu Příspěvky k filosofii (Ze spatření) z let 1936-38.