Text je zaměřen na původní motivaci znaků českého znakového jazyka užívaných pro označení různých jídel, včetně ovoce a zeleniny. Do podoby těchto vizuálně motivovaných znaků se nejčastěji přenášely tyto charakteristiky: tvar a podoba jídla, způsob jeho přípravy, výroby, konzumace či jiné manipulace s ním; zobrazována mohla být také barva či chuť.
Jídlo bylo důležitou součástí života neslyšících v tehdejších ústavech pro hluchoněmé a znaky pro něj se přeneseně staly pojmenováním pro některé dny v týdnu (podle toho, co bylo ten který den zařazeno v pravidelném jídelníčku) či m ěsíce v roce (zde se jedná zejména o ovoce typicky rostoucí v příslušném měsíci). Pozornost je věnována také slovesu jíst a jeho realizaci v českém znakovém jazyce.