Abstrakt
Článek se zabývá funkcemi řeči filmových postav, jež se obrací na subjekty, které evidentně nejsou součástí fikčního světa. Hlavní efekt tohoto postupu spočívá v narušení divákova vnoření do fikce, někdy ale může napomáhat jeho vstupu do modu iluzivní percepce a na druhé straně vystoupení z něho.