Text se zabývá vztahy Foscillonova pojetí formálního života ke konceptům několika teorií filozofie procesu, konkrétně k Bergsonově teorii intuice trvání, k Whiteheadově pojetí formy jako potenciality a k Deweyovým úvahám o dynamismu formy a jejích vztazích s univerzem. Dále pak nachází souvislost mezi Foscillonovým pojetím momentu a explozí Jurije Lotmana.