Kniha sleduje cesty osmanských mužů a žen, kteří cestovali na konci 19. a počátku 20. století z Istanbulu na Západ, především do západní Evropy, a na Východ, do arabských provincií osmanské říše. Zkoumá, jaké obrazy těchto oblastí a jejich obyvatel vytvářeli osmanští autoři ve svých cestopisech, a ptá se, zda setkání s novým prostředím ovlivňovalo způsob, jak viděli druhé i sami sebe.
Chápali se jako příslušníci "orientální" osmanské říše, nebo jako součást západní civilizace? A měnil se jejich pohled při cestách východním a západním směrem?