Abstrakt
Slow code je jedním z termínů užívaných pro označení předstírané resuscitace, což je jev, kterému je v česky psané literatuře věnována jen minimální pozornost. V zahraniční literatuře se můžeme setkat nejen s termínem slow code, ale i show code, symbolic resuscitation či Hollywood code.
Jedná se o situace, kdy je resuscitace vedena záměrně tak, aby nebyla úspěšná. Cílem příspěvku je na základě studia dostupné literatury vymezit daný jev a zvážit nejen etické aspekty, ale také možné praktické dopady tohoto jevu.
Hawryluck a kol. (2016) definují slow code jako resuscitaci prováděnou tak, aby nebyla účinná. Resuscitační úsilí je úmyslně vedené příliš pomalu nebo nedostatečně dlouho.
Janvier a Barrington (2011) však argumentují, že délka resuscitace není nikde určená a že krátká resuscitace může být stále prováděna podle doporučení, avšak nerespektování protokolu a poskytování záměrně neefektivní resuscitace naplňuje většinu zdravotníků sarkasmem a cynismem. Většina autorů se shoduje, že praktikování slow code narušuje mravní a klinickou integritu zdravotníků.
Správně prováděná resuscitace je důležitá i z hlediska spolupráce v rámci týmu a tudíž i efektivnosti dalších resuscitací. Předstíraná resuscitace narušuje mravní integritu zdravotníků a může mít dopady též na klinickou praxi ve smyslu ovlivnění efektivnosti dalších resuscitací.