Abstrakt
Autor zkoumá dějepisný narativ jako z lidské ontogeneze povstavší nástroje ustavení sociální identity a aktuálního i historického sebeporozumění lidské komunity. Jako problém autor představuje situaci, v níž došlo k analytickou kritikou neprovázenému odmítnutí stávajících narativů, resp. k absenci občansky/společensky nosných narativů.