Kapitola "Náboženství, sociální třída a rozvoj náboženství na Balkáně" je jakýmsi pokusem o zhodnocení problematiky Balkánu a nacionalismu z té nejširší perspektivy. Zprvu se pokouší hledat specifika balkánského nacionalismu v dichotomických konceptech nacionalismu východního a západního či etnického a občanského, které přisuzují nacionalismu v různých částech Evropy odlišné charakteristiky a nezřídka také hodnotící znaménka.
Ve své druhé části se pak tento text snaží zhodnotit velmi komplikovanou a často také ambivalentní roli, kterou hrálo v rozvoji balkánských nacionalismů náboženství, a v níž je nepochybně možné spatřovat určitý charakteristický rys raných podob nacionalismu v balkánském prostoru. Nacionalismus jako forma kolektivní identifikace se zde totiž mohl začít plně rozvíjet až poté, co byly zatlačeny do pozadí dřívější převažující podoby kolektivních identit, zejména právě identita náboženská, která šla často ruku v ruce s ideologií křesťanského univerzalismu a mileniarismu, které byly v přímém rozporu s nacionalistickým nárokem na identitu založenou na sdíleném původu či společném jazyce.