Abstrakt
Emil Brunner je nejvíce znám díky svému pojetí pravdy jako setkání, projektu eristiky, neinstitucionální eklesiologii, eschatologii, často problematizované přirozené teologii, důrazu na misii a kazatelskou činnost církve, ale i z pole sociálně-etického. Méně často je však skloňováno jeho jméno ve spojení s pneumatologií.
Vzhledem k centrálním tématům jeho prací i velkých diskuzí, kterých se účastnil a které vešli do všeobecného povědomí, to není nic divného. Přesto je otázka Ducha svatého pro Brunnera otázkou velmi důležitou.
Dnešní doba, díky relativizaci pravdy a růstu nepřeberných "dojmologií", tendencím zkratkovitého a konspiračního uvažování vyvolává akutně otázku po Duchu svatém. Po "nejjemnější" Boží osobě, která se často bohužel stává záštitou nejrůznějších nesmyslů.
Nedostatečná teologická opora v této oblasti tak nechává prostor rozmanitým způsobům zneužívání Božího jména. Pokud si Brunnerova doba žádala přímého osvětlení témat, kterým se hlavně věnoval, pak dnešní doba si žádá právě jeho pneumatologii, která nejen může být pomocí v obtížích na ší doby, ale která také detailněji vykresluje kontury jeho teologie, která i v českém prostředí zapustila své kořeny.