Abstrakt
Autorka se ve své básnické prvotině se zabývá postavením jedince ve společnosti a zkoumáním vzájemného vztahu člověka a přírody. Nedílnou součástí básnické sbírky jsou obrazy a grafické listy autorky.
Jde o prolínání výtvarného vyjádření básně s básnickým pojetím obrazu. Básnická prvotina české lékařky, doplněná bohatým doprovodem vlastních barevných ilustrací, se soustředí především na zobrazení vztahu člověka ke společnosti a k přírodě.
Ivana Štětkářová zachycuje řečí volnou i vázanou fragmenty a útržky, které jsou odrazem prožitků lidského jedince, vnímáním světa, v němž se v prudkém sledu střídají okamžiky napětí, drobných radostí, ale i smutku a nostalgie. Zároveň však lze z autorčiných veršů rozpoznat i hlubokou pokoru, která je součástí odhodlání "nepodlehnout pýše" a vzdorovat "průměrnosti a hrubosti". Štětkářová je ochotna neustále se učit, otvírat se novým poznáním, "touhám bez obav se otevřít", prožívat hluboký a vřelý cit či postávat třeba v němém úžasu nad dokonalostí a krásou některých květin nebo nad ovocnými plody, jež v sobě nesou "strukturu, pravidelnost a řád".
Na druhé straně ale cítí silné znepokojení nad vypleněnou krajinou, nad rozrytou a rozpukanou zemí, která se nezodpovědnou činností člověka navždy proměnila v "bažinu vzlyků".