Abstrakt
Monografie navazuje na lingvistický a kulturní přístup k hluchotě rozvíjený v Ústavu jazyků a komunikace neslyšících Filozofické fakulty Univerzity Karlovy od poloviny 90. let a předkládá dílčí sondy do charakteristiky jazyků užívaných v komunikaci neslyšících Čechů - českého znakového jazyka a psané češtiny, a to i ve vzájemných vztazích. Do Oddílu I jsou zařazeny tyto kapitoly: Simultánnost v českém znakovém jazyce, Zápor v českém znakovém jazyce, K vyjadřování mnohosti v českém znakovém jazyce, Adjektiva v českém znakovém jazyce, Specifické znaky českého znakového jazyka, Jmenné znaky v českém znakovém jazyce, K specifickým rysům osvojování jazyka neslyšícím dítětem, Český znakový jazyk v kontaktu, Kognitivní lingvistika a studium českého znakového jazyka, Konceptualizace barev ve znakových jazycích, Znakové jazyky a konceptuální metafora, Zápis českého znakového jazyka.
Oddíl II obsahuje kapitoly: Čtenářská gramotnost českých neslyšících, Komunikace v dopisech českých neslyšících (přelom 80. a 90. let 20. stol.), "Svíčka na skříně pod vedle malý kluk...": Prostor v psané češtině českých neslyšících, Návody k rozumění?, Neslyšící a učební texty - problémy porozumění, Pádová sémantika ve výuce češtiny pro neslyšící jako druhého jazyka.