Abstrakt
Jistě by bylo možné uvést dlouhou řadu jmen politických historikíi, historiků idejí, kritiků ideologie a dalších, kteří tak či onak zdůrazňují zakladatelský význam 19. století, ve kterém podle nich všechno počíná, ale nic nekončí, aniž by se alespoň něco dořešilo. Problémy, které se tehdy vytvořily -ať už se projevovaly v konceptualizovaných antinomiích jako práce a kapitál (Karel Marx), sociální statika a dynamika (Auguste Comte), společenství a společnost (Ferdinand Tonnies), liberalismus a nacionalismus (Benedetto Croce), svoboda a organizace (Bertrand Russell), pt°tVod a kompetence (Golo Mann), anebo se prosazovaly jako nejednoznačné procesy odkouzlení světa (Max Weber), věku obrazu světa (Martin Heidegger), propojení politiky s industrializací (Eric Hobsbawm) atp. -se staly zřetelnou zátěží i pro potomní doby a v jejich stínu žijeme údajně dodnes.
O tehdy identifikované tzv. "sociální otázce" to platí více než o čemkoli jiném. Na co bych chtěl ovšem v následujícím textu především upozornit, nejsou ani tak samotné obsahy utopií a vizí, které se v 19. století na této folii utvořily, případně jejich projevy a směřování (třeba v podobě liberalistického "ducha" svobody, konzervativní "slasti" pořádku, socialistického "snu" o rovnosti či na- cionalistické "touhy" po velikosti a společenství), ale spíše sociálněhistorické a civilizační předpoklady, které dovolovaly, aby se podobné utopie prosazovaly.