Studie se věnuje vztahu českého literárního kritika Václava Černého k Lidovým novinám ve třicátých let dvacátého století. V letech 1936-1938 zde dostal jako vedoucí kritické rubriky Literární pondělí prostor pro prezentaci svých stanovisek a soudů.
Mezi texty otištěnými v Lidových novinách nenajdeme pouze recenze nebo kritiky - Černý psal i informační poznámky o událostech v české a zahraniční kultuře (výstavy, divadelní představení, připravované knihy), glosoval literární a společenské dění, stručnými medailonky připomínal zapomenuté básníky. V rámci studie analyzujeme styl a rétoriku jeho článků a shrnujeme jejich témata.
Vedle toho dokládáme i to, jak Černý tohoto období zpětně reflektoval a jak je zachytil v prvním dílu svých trojdílných Pamětí, který zahrnuje roky 1921-1938 a v němž autor zachytil i své spolupracovníky z Lidových novin (Karel Čapek, Josef Čapek, Karel Poláček, Eduard Bass, Arne Novák). Soustředíme se na způsob Černého zobrazení minulosti a jeho sebeprezentaci.