Abstrakt
Studie v úvodu konstatuje, že pokud má společnost zájem na zlepšování průběhu i výsledků školní edukace, mají učitelé i badatelé v pedagogice k dispozici v principu čtyři cesty. Buď postupovat "shora dolů" (badatelé se snaží zprostředkovat výsledky svého výzkumu učitelům v praxi), nebo "zdola nahoru" (badatelé shromažďují příklady dobré praxe, vědecky je ověřují a snaží se z nich vyvodit obecněji platné závěry).
Třetí směr kombinuje oba předchozí přístupy. Čtvrtý směr můžeme stručně nazvat "dole-dole". Jde o dobrou praxi, která se jednomu učiteli osvědčila; promyslel si ji, opakovaně ověřil a snaží se ji zpřístupnit dalším učitelům.
Samotná přehledová studie má šest částí. První část hledá odpověď na tři otázky: Jak se v pedagogice definují pojmy "dobrá praxe" a "nejlepší praxe"? Které složky jsou pro tyto pojmy klíčové? Které další pojmy se ještě užívají a čím se liší? Za referenční termín byla v této studii zvolena "dobrá praxe".
Druhá část studie uvádí ilustrativní příklady dobré praxe. Třetí část studie podává přehled výzkumných metod pro hodnocení efektivity postupů, z nichž se skládá dobrá edukační praxe. Čtvrtá část studie shrnuje způsoby, jimiž lze informovat odbornou veřejnost o příkladech dobré praxe.
Pátá část studie se věnuje tomu nejdůležitějšímu: zda je možno přenášet příklady dobré praxe do jiných podmínek (k jiným učitelům, do jiných škol, do jiných zemí) a tak zlepšovat výuku ve školách. Šestá část diskutuje problémy, které využívání příkladů dobré praxe s sebou přináší, a varuje před zjednodušováním praktických aplikací. Naopak korektní a tvořivé využívání příkladů dobré praxe obohacuje fungování školy a její výchovně-vzdělávací výsledky.
Navíc výzkum prováděný učiteli-praktiky ve školách pomáhá profesionálnímu rozvoji učitelů a též přináší nové podněty pro vědecký pedagogický výzkum.