Abstrakt
Studie představuje hlavní mezníky v životě Františka Ladislava Hovorky (1857-1917), který patří mezi významné osobnosti, angažované na poli česko-polských kulturních vztahů v druhé polovině 19. a na počátku 20. století. Po absolvování klatovského gymnázia nastoupil Hovorka ke studiu práv na Německé univerzitě v Praze.
Během svého studia byl velmi činný ve studentském spolkovém životě - vstoupil do Akademického čtenářského spolku a dlouhodobě se angažoval v Literárním a řečnickém spolku Slavia, ve Spolku jihočeských akademiků Štítný, v němž se zapojil i do iniciativy na podporu stavby pomníku Prokopa Chocholouška v Nadějkově. Do kulturního povědomí vstoupil od roku 1879 i jako velmi aktivní překladatel polských autorů (J.
I. Kraszewski, A.
Fredro, M. Bałucki, S.
Dobrzański, K. Zalewski, aj.) Souběžně s tím se věnoval práci žurnalisty - působil v redakcích časopisů Ruch, Divadelní listy, Hlas národa a na konci 80. let se stal zpravodajem říšského sněmu v Berlíně a poté říšské rady ve Vídni.
V roce 1895 otevřel vlastní knihkupectví a nakladatelství v Žitné ulici, o čtrnáct let později založil Česko-polský klub a během první světové války koordinoval provoz Česko-polského sekretariátu, který věnoval pozornost podpoře haličským uprchlíkům. V březnu 1916 byl Hovorka na základě nalezené korespondence s Milem Pavlovićem, s nímž udržoval kontakt již před válkou, zatčen a na základě pro podezření z vlastizrady umístěn do posádkové věznice ve Vídni.
Po vynucené hospitalizaci na psychiatrické léčebně ve Steinhofu předčasně umírá 5. ledna 1917.