Jedním z přímých důsledků první světové války představuje problematika nucené migrace civilního obyvatelstva, zejména válečných uprchlíků a nuceně evakuovaných osob z válkou ohrožených lokalit. V Rakousku-Uhersku se jednalo o transfer obyvatel na trasách z frontové oblasti na východních a jižních hranicích (Halič, Bukovina, Tridentsko, Istrie a Rakouské přímoří) do obcí a nově zřizovaných barákových táborů v Čechách, na Moravě, Horním a Dolním Rakousku a Štýrsku.
Příspěvek představuje tuto mnohovrstevnatou problematiku na příkladu politického okresu Louny, a to jak se zřetelem k zajištění sociální péče o tyto osoby, tak i ke specifikům interakce mezi uprchlíky a místními komunitami v době války.