Studie se zabývá zdvořilostními strategiemi ve funkční řeči. Zdvořilost je chápána jako distribuční proces v rámci etnolingvistického areálu a jako bezpečnostní agent jazykového společenství, které je dominováno jedním jazykem.
Prostřednictvím charakteristiky vnitřní infrastruktury řečového pořádku v češtině a španělštině se pokusíme přiblížit obraz světa mluvčích jednotlivých jazyků, a to za předpokladu, že řeč jako plánovitý produkt dokáže nepřímo ukazovat na vnitřně strukturovanou dynamiku společenského prostoru a vnáší do něj společenské hodnoty. ty jsou pak uloženy v podvědomí mluvčích, kteří je tak zpětně distribuují do komunikačních událostí v homogenním způsobu chování, který nazýváme řečový behaviorální prototyp.