Abstrakt
Článek se věnuje Nietzscheovu spisu O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním [Ueber Wahrheit und Lüge im aussermoralischen Sinne] a prezentuje tezi, že tento spis zastává radikálně konstruktivistické stanovisko. Toto stanovisko je předně odmítnutím pravdivosti (adekvace) smyslového vnímání.
Smyslové vnímání nereprezentuje vnější svět. Dále jde o kladení důrazu na společenský význam subjektivní zkušenosti, na význam rozumu coby adaptačního a koordinačního nástroje.
Konečně je toto stanovisko založeno na biologických a fyziologických argumentech, což platí jak v případě současného radikálního konstruktivismu, tak v případě Nietzscheově. Druhou tezí studie je, že Nietzsche recipoval dobovou fyziologickou teorii, s vysokou pravděpodobností především tzv. zákon specifických nervových energií Johannese Müllera.
Bez tohoto fyziologického kontextu není Nietzscheova filosofická pozice plně čitelná.