Abstrakt
Článek se zabývá povahou instituce dětství a kulturního modelu šťastného dětství ze dvou perspektiv; z perspektivy majority, kterou reprezentují instituce moderního státu a z perspektivy členů několika romských komunit, které žijí ve vesnických vyloučených lokalitách. Sběr dat je založen na etnografickém přístupu.
Výzkum se zaměřuje na vztahy a interakce mezi pomáhajícími profesionály a jejich klienty. V tomto článku jsou analyzovány tenze, které se vynořují z rozdílných emických pohledů na instituci dětství.
Jsou představeny tři odlišné kulturní modely, které představují romští rodiče, čeští učitelé, úředníci z OSPOD. Analýza je zaměřena na principy, které tvoří kulturní modely a sleduje jejich bezprostřední vliv na rozhodování účastníků výzkumu jako aktérů v lokální realitě.
V centru zájmu jsou procesy vyjednávání norem a co je a co není uznáno jako šťastné dětství.