Článek se kriticky zabývá koncepcí moderních dějin českých zemí, tak jak ji přináší nedávná syntéza "Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti" a její editor.
Tato koncepce odmítá konfliktualistický přístup, který minulost vidí jako střetávání různých skupin a jejich zájmů, a dává přednost konsenzualistickému přístupu, zdůrazňujícímu vyjednávání společenského smíru. Tento druhý přístup ale jednak často hrozí nekritickým přejímán ím a legitimizací dominantních či převládnuvších politických směrů, jednak opět redukuje historii na příběhy velkých původců a nositelů vůdčích společenských idejí.