Článek se zabývá otázkou zkvalitňování historického vzdělávání v České republice. Proces vyjednávání společenského konsensu o podobách a smyslu dějepisného vyučování nahlíží ze tří vzájemně propojených hledisek.
Nejprve nastiňuje domácí společensko-politický rozměr celé otázky na příkladu diskuse o výuce dějin komunistického Československa. Na základě oborově didaktické analýzy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání ilustruje aktuální pojetí historického vzdělání v ČR.
Rozbor rovněž naznačuje, že pokud mají učitelé systematicky přispívat k rozvíjení historického myšlení žáků, pomohly by jim podrobněji rozpracované cíle v kurikulu. Na závěr jsou proto představeny dva inspirativní koncepty historické gramotnosti a historického myšlení ověřené a užívané ve školách v Německu a v Kanadě, jež by mohly posloužit jako vzor.