Abstrakt
Chronický pruritus je nejčastějším subjektivním projevem pacientů s kožními chorobami, může být ale i příznakem závažných chorob interních, neurologických či psychiatrických. Pruritus, zejména bez kožních projevů a generalizovaný, který nereaguje na léčbu a preventivní opatření, je důvodem k pátrání po méně obvyklých mechanismech.
Není-li možné příčinu zjistit či odstranit, anebo alespoň vyloučit či omezit spouštěče, je namístě symptomatická, úlevová léčba. Zahrnuje péči o kožní bariéru - emoliencia jako speciální prostředky k promazávání svědící kůže a dále diferentní antipruritická externa ve vhodné galenické formě.
Celková léčba je výzvou, neboť H1 antihistaminika jsou u většiny chronických pruritů málo účinná. A i přes značný pokrok v porozumění molekulárním mechanismům pruritu a neuroimunologického zánětu zůstává ještě mnohé v jeho patogenezi nezodpovězeno.
Proto je třeba léčbu pojmout komplexně, využívat všech dostupných možností, pokoušet se vycházet z možné patofyziologie pruritu u individuálního pacienta.